Dne 4.12.2018 schválila Rada ministrů financí a hospodářství zemí EU konkretizaci „quick fixes“ u řetězových obchodů. Předmětné úpravy mají být systematicky implementovány v rámci čl. 36a do Směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty (Směrnice Rady 2006/112/ES). Na případy transakcí s třetími zeměmi (nečlenskými státy EU) se tato pravidla nevztahují.
Řetězový obchod
Řetězový obchod se skládá z více po sobě jdoucích dodávek s nejméně třemi subjekty. Zboží je postupně dodáváno a bezprostředně prvním dodavatelem přepraveno poslednímu odběrateli v řadě. Jelikož dochází jen k jednomu skutečnému pohybu zboží, uskutečňuje se tedy také jen jedna přeprava zboží. Vedle dodání spojeného s přepravou je v každém řetězovém obchodu alespoň jedno další dodání. Tato další dodání (prodeje) v řadě ale už nejsou spojena s fyzickým pohybem zboží. Předmětem nových úprav jsou výhradně intrakomunitární řetězové obchody, které iniciuje prostřední osoba.
V minulosti často docházelo k problémům s výkladem ve vztahu k DPH. Čl. 36a má nyní poskytnout větší právní jistotu. Současné problémy jsou důsledkem nejednotnosti národních úprav a neúplnosti mezinárodních, popř. supranacionálních předpisů.
Nová úprava
Řetězový obchod je tak nyní definován i na evropsko-právní úrovni tak, jak je uvedeno výše. Čl. 36a Směrnice o společném systému DPH se v podstatě shoduje s v Rakousku již platnou metodikou. V zásadě se přeprava připisuje tomu, kdo inicioval přepravu zboží. Odlišně k tomu má prostřední osoba možnost volby přiřazení přepravy. Prostřední osoba má možnost ovlivnit přiřazení přepravy svým jednáním. Jestliže prostřední osoba iniciovala dodání, v zásadě se přeprava připisuje jí. Pokud však prostřední osoba vystupuje s DIČ země odeslání zboží, mění se přiřazení přepravy. V tomto případě se přeprava přiřadí k dodání zboží od prostřední osoby poslednímu odběrateli.
Příklad se třemi subjekty:
Závěr:
Nová úprava poskytuje právní jistotu jen v těch případech, kdy prostřední osoba iniciuje přepravu. V ostatních případech nadále panuje nejednotný právní výklad. Jestliže přepravu iniciuje první nebo poslední odběratel, je třeba přiřazení přepravy nadále stanovit podle ustálené judikatury. Hlavním sporným bodem zůstává určení, v jaké zemi došlo k přechodu práva nakládat se zbožím na posledního odběratele. Závěrem lze konstatovat, že v čl. 36a (Směrnice 2006/112/ES) lze spatřovat zlepšení právní jistoty. Bylo by však žádoucí mít úpravu vztahující se na zcela všechny možné varianty řetězového obchodu (přinejmenším v intrakomunitární oblasti).
